>
>

Příběh Dragera

 

Každé dobrodružné srdce zatouží zažít podobná dobrodružství a odkrýt tajemství, která skrývá loď, jejíž historie je sama o sobě legendou. Příběhy bezpočtu posádek, které se za staletí na lodi plavily, jsou jako fantastický, a snad i neuvěřitelný sen. Člověk neví zda má chtít tento sen snít, nebo jen pozorně naslouchat.
Loď známá pod jménem DRAGER brázdí vody všech moří a oceánů již dlouhá staletí, ale nikdo nedokázal zaznamenat její plavby. Zjeví se jako přízrak, sama si najde posádku a je jen na samotných námořnících jak dlouho na lodi vydrží a zda jsou schopni přijmout pravidla, kterými loď vládne.( V opačném případě je čeká smrt nebo nedobrovolný let přes palubu. )

V loďařství, které dosud nemělo velkou zakázku, byl zatlučen poslední hřeb a trojstěžník byl hotov. Mladý truhlář poprvé vyslovil jméno. DRAGER. Z řad ostatních se ozvalo uznalé mručení. Nikdo totiž nepředpokládal, že právě nejmladší z nich přijde se jménem, tak znělým a tajemným. „ Drager…, Drager – loď s takovým jménem bude mít úctu a určitě překoná všechny nástrahy moří. „ uznale poznamenal vlastník loďařství. Netušil ale, že v tu chvíli se stalo mnohem víc, než že loď dostala jméno. S tímto jménem dostala i vlastní duši, vůli a především vlastní názor.
Stejně jako nezkušený mladík zatoužil Drager po dobrodružství a dálkách. Toužil stát se lodí, jež bude plout pod pirátskou vlajkou. Jen zbrklost mládí ho omlouvala, že si na poprvé vybral posádku z nejbližší ratejny, složenou z povalečů a tlučhubů, kteří se jen chvástali svými letitými zkušenostmi a zážitky jiných.
Po zbrklých přípravách na vyplutí nastal ten velký den. Drager poprvé opustil bezpečí přístavu a ocitl se na volném moři.
Ubíhal den po dni a posádka neměla kapitána, každý si dělal co se mu zlíbilo a na lodi vládl chaos. „ Takhle už to dál nejde.“ To byl první krok k rozhodnutí, že plavbu na palubě této lodi dokončí jen ten, kdo se podřídí a bude poslušný pravidlům… Neuspěl nikdo.

………….

Polední slunce zakryl černý mrak. Za ním bylo nebe neprostupné a ocelově šedé. Z oblohy šlehaly blesky a z dálky se ozývaly dunivé zvuky hromu.Uprostřed oceánu se zdál Drager se svou posádkou jako loďka z kůry, se kterou si hrají kluci na jízku na potoce. Vlny se náhle zvedaly do výše. „Skasat plachty, všichni na svá místa, zajistit náklad….“ Povely létaly vzduchem, ale každý svůj úkol znal. Když náhle přišla rána. Mohutná vlna zalila palubu a dva námořníky smetla s sebou. Jeden ze stěžňů se zlomil jako sirka a svou vahou přitlačil plavčíka k palubě. V jeho lanoví byl za nohu uvězněn starý Joseph a naříkal……Jak rychle bouře přišla, tak i odešla. Zranění na palubě volali o pomoc, lodní felčar měl plné ruce práce a rum na zklidnění pomalu docházel. Několik námořníků mělo zlámané ruce, nohy, jiní rozbité hlavy, zlámaná žebra. Kdo mohl pomáhal a ostatní se jen modlili. Byli vděčni , že právě oni přežili a mohou pokračovat za svým cílem……

…………….

„Dochází nám sladká voda, kapitáne, posádka takhle dlouho nevydrží.“ Voda už byla jen na příděl. V mapách nebyl žádný ostrov zaznamenán, vítr již pátý den téměř plachtami ani nepohnul. Slunce pálilo a nebe bylo vymetené, na obzoru nebyl jediný mráček. Plavčík sedící na stěžni na hlídce, samou žízní již viděl dvojitě a tak se mu zdál obrys v dáli jako výplod jeho fantazie. Přesto ale ze svého místa zavolal dolů: „ Kapitáne, podívejte, támhle,“ ukázal rukou směrem, kterým doufal, že opravdu viděl malý ostrov. Kapitán vzal do silných rukou dalekohled a kam plavčík ukázal, tím směrem se podíval. Před jeho očima se ukázal ostrůvek jako dlaň, ale po mnoha dnech to byla jediná pevná půda, kterou potkali. „ Pane Parsonsi, kurz jihojihovýchod, i ten nepatrný vánek nám musí stačit, abychom se dostali k tomuto ostrůvku.“ Kormidelník Parsons uposlechl kapitánův rozkaz a nastavil požadovaný kurz. Drager jen nepatrně a líně měnil směr k ostrovu.
Přistáli na malé pláži obklopené palmami. Kapitán rozdělil úkoly: „10 mužů doplní zásoby vody, 10 mužů půjde na průzkum ostrova.“ Tak se taky stalo. Potok se sladkou vodou objevili nedaleko a tak naplnili všechny prázdné sudy. Skupina ostatních v čele s kapitánem se pomalu ztratila v hustém porostu, který pláž lemoval.
Jak se dostávali hlouběji do porostu jen žasli. Jedna rostlina byla podivuhodnější než druhá. Felčar si je zakresloval do svého notýsku a odebíral vzorky, aby je mohl na palubě lodi prozkoumat. Byly tu květiny s modrými květy, jiné s rudými jako krev a ostny dlouhými jako dýka, keře obrostlé plody tvaru hvězdy, sladkými jako třtina. Když se na chvíli ztišili viděli poletovat papoušky, v korunách vysokých stromů pokřikovaly opice, velké chlupaté zvíře s dlouhými drápy se jen pomalu a líně sunulo po kmeni směrem dolů k nim. Připadalo jim, jako by po nekonečných dnech bezvětří a strachu zda neskonají žízní, našli opravdový ráj.

………..

Dragerovi se splnil jeho „klukovský“ sen, který měl od prvního dne vyplutí na širé moře. Konečně si vybral tu pravou pirátskou posádku. Teď už se jen nemohl dočkat jejich první společné loupežné výpravy.
Tma skryla jeho křivky a disciplinovaná posádka udržovala klid. Všichni totiž věděli, že je čeká ona velká noc. Právě křižovali největší a nejznámější obchodní cestu a věděli, že jejich kořist je na blízku. Všechny louče byly zhasnuty, ani hlásek se neozval. Šplouchnutí kamínku do sudu s vodou znamenalo jediné. Obchodní loď je míjela téměř na dosah ruky.
„Obsaďte loď, všechno cenné zabavit, odpor trestejte smrtí. Ženský nechte, budou se hodit, můžeme za ně dostat slušný prachy.“ Obchodní loď neměla sebemenší šanci. Její posádka zbaběle utíkala, ochrana královských vojáků jim nebyla nic platná. Z Dragera se snášel jeden pirát za druhým a svými kordy a pěstmi odzbrojovali překvapené obchodníčky. Lávky mezi loděmi přibývali, cenný náklad se z části přesunul do útrob Dragera, něco ale nechali na palubě obchodní lodi. Byla rychlá, dobře stavěná a chtíč převládl.
„ Kapitáne vy jste frajer, takovýhle načasování, to chce zkušenost a dobrej nos. Jak jste věděl, že tu mají navíc i královský zlato?“ „ No podívejte jsou ho tu nejmíň 3 truhlice, zbytek lodi jsme ještě neprohledali.“ Piráti samým nadšením pomalu zapomněli co je to disciplína, ale kapitán je vyvedl z euforie. „Pokud chcete něco z toho vidět ve svý kapse, tak koukejte makat. Důstojníky a ženský na palubu, ostatní na čluny a na moře. Pane Johanesi s polovinou posádky na zabavenou loď a fofrem odtud. Během pár hodin, tu může být další loď.“

Plachtovím si pohrával lehký vánek, když kapitán uviděl místo. Místo tak důvěrně známé a přeci tajemné, pusté ale plné života. Místo, kde nalezli odpovědi a smysl cesty, kterou právě podnikali. Vše co dosud prožili bylo najednou zahaleno mlhou. Ta ve své milosti nechala hroty svárů, křivd a nespravedlností.